Patří-li Alice Nikitinová k nejvýraznějším malířkám na české výtvarné scéně, je to proto, že ve svém díle dlouhodobě a konsistentně vyzdvihuje a zkoumá banalitu, neumětelství a tu nejmalichernější všednost v jejích nejrůznějších podobách. Její rukopis základních barev a geometrických tvarů vyjevuje a oslavuje estetiku podružnosti. Jedná se tu především o nepřeberné množství objektů a fenoménů, jež se v každodenním životě ztrácejí v homogenní mase pozadí, s nímž jsme sice ve fyzickém kontaktu, které však zůstává vně vědomého proudu myšlení a zájmu. Na obrazech Alice Nikitinové, s ironií jí vlastní, však nejrůznější domácí potřeby, obaly od pet lahví a banánové krabice doslova trůní, vyplňují plochu a svou výraznou barevností poutají pozornost. Mezi oblíbené motivy patří ale taktéž prázdné listy stránek, nepopsané knihy a místa, jež zbyla po vytrženém papíru. Naznačují, že jistá negativita, témata chybění a bezobsažnosti, hrají v jejím díle svou zcela ústřední roli.
Název bratislavské výstavy odkazuje k jejím formálním i obsahovým motivům. Naznačuje se tu, že jakkoliv je tvorba autorky připoutána k tradici (modernismu a avantgard), vztahuje se k současnosti. Hrát tetris znamená „ztrácet čas“ aktivitou předem odsouzenou k neúspěchu. Jedná se o skládání příbuzných vlastností a znaků s vidinou, že dáme-li je k sobě, pocit dobře vykonané práce zakryje skutečnost, že v budoucím čase se vše znovu jen zopakuje, byť v jiné variaci. Ryze modernistická záliba v negativitě a obsahové redukci si ostatně dobře rozumí s připitomělou vyprázdněností vlastní současnému způsobu života, v níž však umělkyně hledá metafory vyjadřující hlubší podstatu umění. Oslava banality kulminuje v dvojznačné ódě na veskrze autistické kratochvíle, jimiž moderní lidé tráví svůj čas.
Tereza Stejskalová
